Podnět na ČIŽP

2. Chemická úpravna uranové rudy Mydlovary MAPE
Zpracovala: Ing. Eva Hlasová

2.1. Úvod

Část studie, týkající se problematiky chemické úpravny uranové rudy Mydlovary MAPE, chce upozornit na stále trvající nebezpečí v podobě zamořeného území v okolí obcí Mydlovary, Olešník, Zahájí, Nákří i Dívčice a vlivů tohoto zamoření na okolní prostředí v jižních Čechách. V blízkosti areálu úpravny se nachází města Hluboká nad Vltavou a České Budějovice. Úpravna sice ukončila v roce 1991 svou činnost, ale o to více je nutné upozorňovat na trvající nebezpečí radioaktivního zamoření nejen podzemních vod, ale i ovzduší, vegetace i obyvatel. Tento areál již nevydělává peníze, ale naopak, nyní jich bude spoustu potřebovat. Sanační a rekultivační práce spočívají v uzavření terénu nad odkališti. Tím dojde k zamezení úniku radionuklidů. Tyto sanační a rekultivační práce mají krajinu částečně očistit od negativního vlivu odkališť obsahujících veliké množstvím radioaktivního rmutu, ale postupují velmi pomalu. Není dostatek sanačních materiálů, ale hlavně finančních prostředků. Dotace ze státního rozpočtu se ztenčují, ani Diamo s.p. jich nemá nazbyt .

Tato studie je určena hlavně pro širší veřejnost, ale také zastupitele měst a obcí a poslance. Mohla by být i vhodným materiálem pro členy vlády, kteří rozhodují hlavně o další těžbě uranové rudy, méně již o sanačních a rekultivačních opatřeních.

Studie si klade za cíl shromáždit informace o MAPE Mydlovary, které jsou dostupné po roce 1990. Většina informací týkajících se "uranu" byla v minulých letech zastřena rouškou mlčení a tajemství, viz. kapitola "Proč byl v ČSR po roce 1945 těžen a upravován uran". Dnes se teprve pomalu rodí monitorovací systém, hydrogeologický průzkum podloží pod areálem a odkališti... Hygienická služba se však staví k problematice odkališť stále stejně jako v minulých letech, kdy se vžila do role mrtvého brouka a na odkaliště nechodila, aby mohli jednotliví pracovníci vycestovat do ciziny. I dnes je podle jejich vyjádření vše v pořádku. O to větší úkol čeká na vyřešení do budoucna.

2.2. Trochu historie

V jižních Čechách, nedaleko města Hluboká nad Vltavou, mezi obcemi Mydlovary, Zahájí, Olešník, Nákří a Dívčice se nachází 286 ha uranových odkališť spolu s bývalou chemickou úpravnou uranové rudy nazývanou MAPE Mydlovary.

Uranová ruda se nikdy v této lokalitě ani v přilehlém okolí netěžila. Do MAPE se dovážela z uranových dolů. Uran sem byl k přepracování uměle vnesen. Odkalová pole vznikla z velké části v prostorách po těžbě lignitu, který se zde těžil pro mydlovarskou teplárnu. Úpravna byla původně vyprojektována na přepracování 300.000 tun uranové rudy ročně. Zkušební provoz na takzvané kyselé lince byl zahájen v říjnu 1962 a na takzvané alkalické lince v dubnu 1963. Projektovaného výkonu bylo dosaženo již koncem roku 1963.[6] Rudy s vyšším obsahem karbonátů (Rožná, Příbram) byly louženy sodou (alkalická linka) a rudy se sníženým obsahem karbonátů (Chodov) kyselinou sírovou (kyselá linka). Po zahájení těžby na ložisku Hamr v severních Čechách se kyselá linka ještě dělila na tvrdou, kde loužení probíhalo za vysokých koncentrací kyseliny, a na normální.

Na úpravně byly postupně vyvinuty a realizovány technologie zpracování uranu ze všech československých ložisek uranové rudy.[6] Zpracovatelská kapacita dosáhla maxima v období let 1979 - 1983, kdy bylo upravováno přes 700.000 tun rudy ročně.[6]

Od roku 1988 docházelo k omezování odbytu uranového koncentrátu a v návaznosti na postupující útlum těžby a úpravy uranu bylo v říjnu 1991 zpracování uranových rud na chemické úpravně Mydlovary zastaveno s více než ročním předstihem proti časovému harmonogramu, který schválila vláda ČSFR svým usnesením č. 894/1990.

Během své činnosti zpracoval podnik MAPE 17.000.000 tun uranové rudy a vyprodukoval kolem 36.000.000 tun kalů. (Objem kalů 24.000.000 m³, objem vázané vody 17.000.000 m3.)[6]

2.3. Kam byl ukládán kal z provozovny MAPE v Mydlovarech

Kal z úpravy uranové rudy byl ukládán hydraulickou dopravou (tj. pomocí vody a potrubních tras) do odkališť. Materiál byl dopravován na odkaliště pomocí systému plavící a vratné vody. Vody ze systému nesměly proniknout do okolních vod. Kalojemy byly označeny jako K I, K II, KIII a K IV (ten je zčásti vybudován na K II.).

Odkaliště K I - bylo vybudováno v roce 1962 jako povrchové (o max. výšce 25 m) mezi MAPE a tratí ČSD. Je opatřeno obvodovým drenážním systémem. Specifickým znakem tohoto odkaliště jsou postupně budované obvodové hráze z odkalištních písků s nepřípustně vysokou hmotnostní aktivitou rádia a radonovou výdajností. Prostor odkaliště byl rozdělen hrází o délce 175 m. Jedna část byla na alkalické odpady a druhá část pro kyselé odpady. Během provozu došlo k několika únikům vody a rmutu. Nejvážnější nehoda se udála 31.1.1965. Při protržení hráze uniklo 1.500 m³ vody o objemové aktivitě od 0,75 Bq/l do 3 Bq/l a asi 300 m³ rmutu.[1] Voda odtekla do Soudného potoka, a pak dále do rybníka Bezdrev. Sediment v potoce je výrazně kontaminován. Provoz odkaliště byl ukončen v roce 1984. Je zde uloženo 5.551.000 m³ kalu.[6]

Odkaliště K II - bylo vybudováno v roce 1973 severně od MAPE. Byly využity prostory po těžbě lignitu a následně došlo k rozšíření odkaliště směrem západním a východním. Kolem celé plochy byla vybudována obvodová hráz. Ukládaly se zde kaly z kyselé linky. Svou činnost ukončilo v roce 1980.[6]

Odkaliště K III - bylo situováno do prostoru po vytěženém lignitu o maximální hloubce 27 metrů. Jeho činnost započala v roce 1981 a byla ukončena v roce 1985. Je zde uloženo celkem 4.354.000 m³ kalu. Byly zde ukládány kaly z kyselé linky.[6]

Odkaliště K IV - toto odkaliště je vybudováno zčásti na odkališti K II a z části na sousedních pozemcích. Skládá se z jednotlivých sekcí D, R, C1Z, C2, C1F.

Odkaliště D - je situováno mezi prostorem odkaliště R a rybníkem Velké Nákří. Je vybudováno nad původním terénem. Je z velké části zaplněno úpravárenským kalem o mocnostech 2-6 m. Byly zde ukládány kaly z kyselé linky. Provoz odkaliště byl zahájen v roce 1989 a ukončen v roce 1990. Je zde uloženo 661.000 m3 kalů. 20.8.1987 došlo k vývěru odkalištní vody o vydatnosti 200 m³/hod směrem k rybníku Velké Nákří.[6] Příčinou havárie bylo nedodržení předepsaného technologického postupu při stavbě kalojemu při zaslepení dočasně používaného drenážního potrubí.

Odkaliště C2 - je situováno v severní části plochy odkališť. Bylo vybudováno nad původním terénem. Je částečně zaplněno úpravárenským kalem z kyselé linky.Je zde uloženo 1.708.000 m³ kalu.[6] Bylo vybudováno v roce 1986 a činnost byla ukončena v roce 1988.

Odkaliště C1Z - je situováno v sousedství odkališť C1F a C2. Je vybudováno nad původním terénem. Uvnitř odkaliště probíhala odtěžba zemin a omítkových písků. Zemník je zatopen srážkovou a podzemní vodou. Do odkaliště byly ukládány produkty z hornické činnosti (10.000 m³ - šrot, kontaminovaný materiál z úpravny MAPE) a do tohoto prostoru bylo naplaveno 403.000 m³ kalů z kyselé linky[6].Část dna odkaliště je přístupná komunikačním nájezdem z panelových vozovek odkališť. Zprovozněno v roce 1988 a ukončeno v roce 1989.[6]

Odkaliště R - je obklopeno prostory odkališť E, C1F,C2,D a komunikací Mydlovary-Dívčice. Je vybudováno částečně nad původním terénem. Další část plochy odkaliště R je situována nad výběžkem vyuhleného lignitového dolu Svatopluk. Je zde uloženo 950.000 m³ kalu z alkalické linky. Bylo zprovozněno v roce 1984 a ukončeno v roce 1990.[6]

Odkaliště C1F - Zde je vybudována akumulace odkalištních vod tzv. Fišar (podle místního názvu původního lesa).

Odkaliště E - je umístěno v bývalém lignitovém dole Svatopluk o maximální hloubce 35 m. Toto odkaliště i K III jsou umístěny v územích s nízkou transmisivitou podloží a trvalými přítoky podzemních vod. V tělesech těchto odkališť bude trvale hladina na úrovni okolních podzemních vod. U těchto rekultivovaných odkališť zůstane téměř celý jejich obsah plně zvodnělý. V odkališti E je uložen kal v množství 8.800.000 m³.[6]

Zemník C3 - je ohraničen stokou Svatopluk souběžnou s komunikací Olešník - Dívčice a odkališti C1Z a C2. Na této ploše probíhala těžba zemin použitých pro výstavbu hrází. Zemník je po úroveň okolního terénu zaplaven vodou. Zeminy ani vodní obsah této plochy nejsou kontaminovány. Bude zde smíšený les, který odcloní prostor odkališť MAPE od Olešníka.

Odkaliště Triangl - je využíváno jako deponie struskopopílku mydlovarské teplárny. Provoz na tomto odkališti byl zahájen v roce 1976. Popel je na odkaliště hydraulicky dopravován ocelovým potrubím.

V prostoru odkališť MAPE se počítá s ročním návozem rekultivačních materiálů 250.000 tun.[6] Celková výše materiálu na sanace je odhadována kolem 7.036 milionu tun. Doba rekultivace je plánována na 28 let, to je do roku 2024. V roce 2003 by měly být zlikvidovány nadbilanční vody, vybudován dopravní obchvat obcí Zahájí a Mydlovary.

2.4. Kontaminace po činnosti MAPE

Během provozu chemické úpravny vzniklo 36 mil. tun kalů, které byly hydraulicky dopravovány do odkališť o celkové ploše 286 ha. Při výrobě diuranátu amonného, tzv "žlutého koláče" ve v průměru ročně spotřebovávaly následující látky:[6]

    uranová ruda   ...500.000 t/rok
    kyselina sírová   ...40.000 t/rok
    uhličitan sodný   ...3.000 t/rok
    kyselina dusičná   ...10 t/rok
    burel   ...40.000 t/rok
    čpavek   ...3.000 t/rok
    modrá skalice   ...200 t/rok
    ionex   ...200 t/rok
    vápno   ...40.000 t/rok
    flokulant (PAA)   ...10 t/rok
    síran amonný   ...200 t/rok
    mlecí koule a vložení   ...3.000 t/rok

Odkaliště jsou nejen skládkami nebezpečných odpadů, ale i vodohospodářskými díly III. a IV. kategorie. Z těchto důvodů jsou trvale monitorována nejen z hlediska jejich vlivu na životní prostředí, ale i podle programu daného vyhláškou 62/75 Sb."O technicko bezpečnostním dohledu" (TBD).

Důležitými kontaminanty jsou emise prachu, objemová výdajnost radonu a gama záření.[2] Z výsledků monitorování stavu životního prostředí (viz Analýza rizik Diamo s.p. - odkaliště Mydlovary, 1998) je zřejmé, že odkaliště Mydlovary negativně ovlivňují zejména jakost ovzduší a podzemních vod. Spad prachu v zájmové oblasti je o cca 30 % větší než v referenčním bodě u Hluboké nad Vltavou. Původcem tohoto znečištění jsou jednak vysychající pláže kalojemů, které jsou zdrojem radionuklidů, ale také sekundární prašnost způsobovaná návozem rekultivačních materiálů na odkaliště. Z hlediska rizik existuje v lokalitě Olešník nebezpečí při vdechování manganu v ovzduší, pro obyvatele obcí Mydlovary, Zahájí a Olešník k celkovému riziku přispívá vdechování radonu, zevní expozice gama záření a v případě hypotetického scénáře pití podzemní vody i berylium a kadmium.

Z hlediska prachu není zanedbatelná ani hmotnostní aktivita rádia ²²⁶Ra v půdě:[6]

    KI.....30 kBq/kg
    D......10-20 kBq/kg
    R......10-25 kBq/kg
    C2....10-20 kBq/kg
    E......10-20 kBq/kg
    KIII.10-20 kBq/kg

Na odkališti KI byly zjištěny hodnoty dávkových rychlostí gama záření na obvodových hrázích a horní ploše až 12 Gy/h (greye za hod). Úkolem překrývání povrchu je snížení na hodnotu pod 0,7 Gy/h ( tj. odhadem 0,1 Gy/h přirozené pozadí a 0,6 Gy/h zvýšení technologického původu). Znamená to minimální požadavek na koeficient zeslabení cca 20[6] ( To znamená snížení 20 x - 0,6 x 20 = 12 )

Objemová aktivita radonu je v ochranném pásmu odkališť v průměru cca 2 x větší než pozaďová hodnota a v závislosti na klimatických podmínkách je v tomto prostoru ojediněle překračována i maximální přípustná koncentrace radonu ve vdechovaném vzduchu - 29 Bq/m³. Emise radonu představují riziko pro okolní obyvatelstvo a jeho vzdušný transport i pro ostatní území. U odkaliště KI tvoří expozice radonu významnou část ovlivnění obyvatelstva. V minulosti byly na povrchu tohoto odkaliště zjištěny hodnoty toku radonu z plochy až 50 Bq/m²/s. Po překrytí se doporučuje hodnota toku radonu 0,7 - 1,2 Bq/m²/s. Z toho vychází potřebný koeficient 50.[6]

Neméně důležitá je i nadbilanční voda, která se vyznačuje vysokou koncentrací rozpuštěných látek (10-20 g/l), s dominantním obsahem složek Na⁺, NH₄⁺, SO₄^2-, Mn²⁺ a Ra²⁺. Z radionuklidů je obsaženo zejména rádium v koncentraci od 0,1 do 2,0 Bq/l.[6]

Od roku 1962-1971 byla nadbilanční voda vypouštěna bez čištění v množství 10 l/s potrubním řádem v zemi do Vltavy. Od roku 1971-1982 byla tato voda dekontaminována od rádia a uranu na hodnoty rádia 0,3-0,6 Bq/l, uranu 0,01-0,03 mg/l. Od září 1982 již nebyly žádné technologické vody vypouštěny.[6]

Splaškové vody po vyčištění byly v množství 1,4 l/s vypouštěny do Soudného (Bezdrevského) potoka a to do roku 1986. Od roku 1986 byly splaškové vody čerpány na odkaliště a CHÚ nevypouštěla žádné odpadní vody.[6]

Průsaková voda z deponií kalů způsobuje ohrožení obyvatelstva rádiem 226 a arsenem. Ten je přítomen v rybách, které se vyskytují v okolních vodách[1]. Problém je větší u kyselých kalů, protože přítomné radionuklidy jsou v kyselém prostředí pohyblivější. Situaci zhoršuje, pokud kaly obsahují "minerál pyrit" (FeS₂), potom může samovolný přirozený loužící proces uvolňovat radioaktivní látky z deponie kalů po staletí.[4]

Dlouhodobě pozorovaným průsakem je výron odkalištních vod z odkaliště KIV/D pod jeho západní hrází přímo do rybníka Velké Nákří (v blízkosti čerpací stanice drenážních vod). Přímo na místě lze pozorovat, že průsaková voda má rezavě hnědou barvu způsobenou patrně hydroxidy železa.[6] Je obtížné kvantifikovat množství kontaminované vody vnikající přímo do vod rybníka. Zřejmě díky velkému naředění se neprojevují významně na celkovém znečištění vody v rybníce. Svědčí o tom výsledky prováděného monitoringu, kdy vzorky jsou odebírány 100 m od místa průsaku. Dalším pozorovaným průsakem je mokřad v terénní depresi u jižního okraje odkaliště KIV/E. Závažným případem ve sledovaném území jsou průsaky u kalojemu KIII. Jedná se pravděpodobně o nekonzistentní dno odkaliště, neboť žádné z odkališť není utěsněno. Na kontaminaci podzemních vod (viz str. 31) se výrazně podílejí i nevytěžené zbytky uhelné sloje. Průsaky pod odkalištěm KIII mohou být způsobeny také zvýšenou dotací podzemních vod v roce 1996, a také zvýšeným zatížením zvodnělých radioaktivních kalů v odkališti v místech, kde je již sanační vrstva uložená při provádění rekultivačních prací.[6]

Nedaleko odkaliště KIII u silnice Olešník-Zahájí je pozorován vývěr. Zmokření bylo pozorováno po celou dobu existence odkaliště. Bezprostřední příčinou tohoto vývěru může být mělce uložená uhelná sloj, která slouží jako kolektor podzemních vod. Odpovídá tomu i charakter těchto vod.

Prosakující vody ze všech vývěrů jsou drenovány do stoky Svatopluk, kterou se, nečistěny, dostávají dále do soustavy rybníků západně od odkališť.[6]

Podzemní voda je kontaminována v oblasti západně od KIV/C2, D, východně od KIV/C1F, jižně od KIV/E , Triangl, jižně od KI a zejména jihozápadně od KIII. Původ znečištění je smíšený, vedle vlivu uranové činnosti se nesporně projevuje i vliv bývalé těžby lignitu, popřípadě ukládání strusky a popílku v oblasti Trianglu. Podzemní vody jsou zatíženy zejména zvýšenými koncentracemi NH₄⁺, SO₄^2-, Fe a částečně Be²⁺.[6] Zvýšení ukazatelů souvisejících s radioaktivitou však není výrazné.

Horniny krystalinika vzhledem k silnému zvětrávání (SZ část) se vyznačují puklinovou a v omezené míře i průlinovou propustností.Oběh puklinové podzemní vody zřídka zasahuje do hloubek přes 20 m. V severní a střední oblasti je hladina podzemní vody v relativně malé hloubce, v jižní části klesá i pod 10 m od terénu.

Hlavním kolektorem mydlovarského souvrství byly lignitové sloje, které měly největší propustnost a artézsky napjatou hladinu podzemní vody. (Jedná se o místa s větším pohybem podzemní vody v důsledku tlakových poměrů. Nejedná se tedy o poudění podzemní vody s volnou hladinou ). Lignitové sloje jsou vždy zvodnělé.

Významným zdrojem podzemní vody jsou kolektory klikovského souvrství, kde je jímána voda v hloubkách 30-110 m. Objekty využívající jejich vodu jsou situovány u Zlivi, severozápadně od rybníka Bezdrev. Zdroje jsou vzdáleny od MAPE více než 4 km.[6]

Generální směr proudění podzemní vody je v převážné části zájmového území jihozápadní. V oblasti Soudného potoka se stáčí k jihovýchodu,směrem k drenážní oblasti pánevní struktury rozkládající se v údolí Vltavy od Českých Budějovic k Hluboké nad Vltavou. Rychlost proudění vypočtená na základě zjištěných hydraulických veličin se pohybuje cca 13 m/rok (1994).[6] Nejbližšími významnějšími vodními recipienty jsou rybník Velké Nákří a Soudný potok.

V roce 1996 byl prováděn monitoring podzemních vod:[6]
berylium pod odkalištěm E a Trianglem více než 0,001 mg/l
nikl pod odkalištěm E a Trianglem více než 0,5 mg/l
hliník pod odkalištěm E a Triangl.,KIII více než 5,0 mg/l
koncentr.rozp.látekpod Trianglem a KIII, SZ-D více než 20.000 mg/l
koncentr.amon.iontů pod KIII více než 500 mg/l
objem.akt.alfa široký pás u Trianglu více než 2,0 Bq/l
koncentr.síranů pod KIII více než 10.000 mg/l

Koncentrace rozpuštěných látek ve vzorcích podzemní vody často několikanásobně překračuje hodnotu 1.000 mg/l, která je zpravidla považována za hranici mezi podzemními vodami prostými a minerálními.[6] Režim podzemních vod také ovlivňují antropogenní sedimenty. Nejpropustnější z antropogenních sedimentů jsou popeloviny z mydlovarské teplárny. Nadúrovňová odkaliště úpravny MAPE, resp. teplárny Mydlovary, výrazně zvyšují úroveň hladiny podzemní vody svrchních zvodněných kolektorů.

Lignit byl ve svých nalezištích doprovázen pyrity. Jejich vyluhováním a oxidací vzniká rozhodující znečištění důlních vod, tj. vysoké koncentrace veškerých rozpuštěných látek, síranů, železa, manganu, chloridů, kyselost vod. Sulfidické rudy doprovázející pyrit mohou ve zvýšené míře obsahovat i další kovy (As,Cd,Cr,Ni,Pb,Zn), častý je též výskyt huminových látek. Vyloužením z elektrárenských popílků se dostávají do vod zejména ionty běžných solí (K⁺,Cl^-) a kovy (Li,As,Cd,Cr,V).[6]

Vhodnějším indikátorem znečištění způsobeného provozem MAPE se jeví být amonné ionty. Zvýšená koncentrace amonných iontů je typickým ukazatelem znečištění podzemních vod technologickými vodami z přepracování uranových rud v MAPE, kde se jak při kyselém, tak při alkalickém přepracování používá amoniak, jehož zdrojem nemohou být důlní vody. Uváděné průměrné hodnoty pro NH₄⁺ v odpadních vodách z MAPE jsou 684 mg/l pro kyselou a 173 mg/l pro alkalickou technologii.[6]

Železo je často obsaženo v koncentracích vyšších, než jsou udávané max. hodnoty pro Budějovickou pánev. Vysoký obsah Fe je typický pro důlní vody (21,8 mg/l) Mangan doprovází železo v důlních vodách, ale je rovněž obsažen ve vysokých koncentracích (730 mg/l) v kyselých technologických vodách z MAPE. Za extrémní je možno považovat takové nalezené koncentrace, jako je koncentrace manganu 136 mg/l a železa 1.350 mg/l (ve vrtu P-3, kde tvoří dokonce převažující kation).[6]

Nadměrná mineralizace je způsobena zejména sírany. Ve vrtu HV-13 - 24.978 mg/l. Koncentrace 46 mg/l síranů je uváděna jako maximální pro oblast Budějovické pánve.[6] Technologické vody vykazují průměrnou koncentraci chloridů 160-170 mg/l. Maximální koncentrace chloridů pro Českobudějovickou pánev je 17 mg/l.[6]

Toxické kovy byly v roce 1996 překračovány a to normativy pro hliník, berylium, nikl, zinek a kadmium. Situaci komplikuje nedostupnost dostatečně přesných dat o obsahu kadmia ve vratných technologických vodách z přepracování rud.

Již z prvních rozborů (1996) je patrno, že potvrzují závažnou kontaminaci podzemních vod polutanty s nebezpečným dopadem na životní prostředí a zdraví obyvatelstva. Závažnost znečištění v této oblasti umocňuje fakt, že převládající směr proudění podzemní vody transportuje kontaminující látky do prostoru obcí Mydlovary a Zahájí, i když vlivem malé transmisivity zatíženého horninového prostředí je jejich pohyb poměrně pomalý. Jedná se hlavně o berylium, hliník, nikl, amonné ionty a radioaktivní látky.[6]

V okolí odkališť a závodu MAPE se dnes začíná zahušťovat pozorovací síť. V minulosti, kdy chemická úpravna uranových rud začala svou činnost, však monitorování životního prostředí nebylo řádně prováděno a v mnoha případech se obcházelo.

V roce 1990 na nebezpečí, spočívající za humny obcí Mydlovary, Zahájí, Olešník, veřejně upozornila ekologická organizace Greenpeace, která zaslala československé vládě, předsedovi JčKNV a podniku MAPE výzvu. Otevřela tak problematiku MAPE z pohledu trvalé zátěže životního prostředí a obyvatel.

Požadavky Greenpeace z 22.1.1990:

Greenpeace žádá:

... od československé vlády:
1) Okamžité uzavření MAPE
2) Přípravu a provedení obsáhlých výzkumů, které by realizoval mezinárodní tým expertů pod kontrolou Greenpeace, stejně jako zveřejnění výsledků. Zmíněný tým expertů musí zkoumat obzvláště:
- studniční vodu v obcích, které nejsou zásobovány vodovodem
- účinky přímého odvedení odpadů do Vltavy
- prach
- odpady uskladněné v bývalých lignitových dolech
- odpadní vody ze závodu
- vzorky půdy z okolí závodu
- zdravotní účinky na pracovníky a okolní obyvatelstvo
- účinky na zemědělskou rostlinnou a živočišnou výrobu
Po zjištění přesných podrobností o dlouhodobé zátěži obyvatelstva a o dosud zjištěných poruchách musí být neodkladně vypracována a zveřejněna opatření, která z toho nutně vyplývají v zájmu zdraví obyvatelstva. Průzkumy musí obsahovat i chemické analýzy.
3) Detailní výzkumy rakoviny a leukémie u pracovníků závodu stejně jako u obyvatel v celém regionu.
4) Sociální a finanční kompenzaci pro postižené pracovníky a obyvatele v okolí.

...od předsedy JčKNV pana Jáchyma:

1) Objasnění následujících skutečností:
- jak se mohlo stát, že před 30 lety byly před veřejností utajovány nehody a skandální, zdraví ohrožující provoz, a kdo je za toto utajování zodpovědný?
- jak mohl být tolerován stav, kdy příslušné instituce (hygienická služba) používaly neadekvátní měřící metody k měření radioaktivní zátěže okolí, popř. kdy tyto instituce přes známky silně zvýšené radioaktivity nepřijaly žádná další opatření?
2) Zveřejnění všech měřících metod a všech výsledků měření.

... od MAPE:
1) Zveřejnění informací a údajů o výrobních procesech, o zpracování a o ukládání materiálů.
2) Zveřejnění údajů o množství materiálu, který se v závodě zpracovával, popř. také o původu rudy.
3) Přesné označení použitých chemických látek a údaje o jejich množství.
4) Informace o tom, jaká měření byla dosud provedena, zveřejnění všech výsledků dosavadních měření v okolí a v areálu MAPE.
5) Zveřejnění informací o všech dosud vzniklých poruchách.
6) Zveřejnění všech bezpečnostních opatření, zveřejnění údajů o těch provedených kontrolách dělníků, které z bezpečnostních opatření vyplývají, a rovněž zveřejnění údajů o měřících metodách, které byly při zmíněných kontrolách použity, a zveřejnění jejich výsledků.

Na základě této výzvy zahájil činnost v oblasti MAPE Ústav krajinné ekologie ČSAV a vypracoval studii, která měla vyvrátit tvrzení organizace Greenpeace a získat informace o této lokalitě. (výňatek ze studie Ústavu krajinné ekologie ČSAV České Budějovice - Studie - Příspěvek k hodnocení radiační situace v okolí CHÚUP, k.p. MAPE Mydlovary . 1990)[3]

Citace ze studie(3):
"Studie si klade za cíl přispět k získání některých dalších informací a přímo se dotýká otázek a výhrad, které byly vzneseny vůči MAPE ze strany rakouské pobočky Greenpeace. Rakouská pobočka Greenpeace vycházela pouze z tvrzení místních obyvatel a bez seriózního přístupu ke sledování radioaktivní kontaminace je obtížné čelit šíření nepotvrzených a laických zpráv mezi obyvatelstvem. Je proto nanejvýš důležité zvýšit informovanost a zahájit důsledný průzkum celého území, nejen kvůli provozu MAPE, ale zejména i s ohledem na připravované zahájení provozu jaderné elektrárny Temelín.

Ústav krajinné ekologie ČSAV usiluje o objektivní zhodnocení celé situace, a proto od konce roku 1989 (studie byla zpracována v roce 1990 pozn.) provádí odběry vzorků půdy, rostlin, vody a sedimentů v okolí MAPE za účelem zjištění míry radioaktivní kontaminace.

Praxe ukazuje, že nejméně 97 % ²²⁶Ra a většina ²³⁰Th dodávaných do úpravny zůstává během loužení nerozpuštěno. Tím je dáno, že koncentrace rádia v odpadech je pouze mírně nižší než tato koncentrace v rudě. V důsledku přítomnosti dlouhodobých izotopů thoria (²³⁰Th) a rádia (²²⁶Ra) je třeba brát v úvahu i radon, který se bude produkovat po stovky tisíciletí

Omezení dopadu radioaktivity z odpadu na obyvatelstvo spočívá především v účinné regulaci úniku vznášejících se částic z povrchu skládek a stejně tak potlačení pronikání radioaktivních látek do spodních resp. povrchových vod a radonu do ovzduší. Jednou z možností takové regulace je zakrytí odpadu vodou nebo vrstvou zeminy, případně nepropustnou membránou. Ozáření obyvatelstva lze snížit kromě těchto opatření umístěním systému pro zadržení odpadu co nejdále od oblasti osídlení. Vliv přídavného ozáření na obyvatelstvo v okolí MAPE lze posoudit po detailní analýze přestupu radionuklidů do jednotlivých úrovní potravních řetězců. Orientace na tuto oblast by měla být důležitou součástí dalšího sledování kontaminace prostředí v okolí závodu.

Podle našeho názoru je žádoucí soustředit se přednostně na realizaci následujících opatření ke zlepšení současného stavu:
1) zamezit přístupu veřejnosti na odkaliště a na místa se zvýšenou radioaktivitou (Horní zákon - trvalé ohraničení opuštěné lokality).
2) proměřit hloubkový profil sedimentu rybníka Bezdrev a dalších kontaminovaných nádrží včetně na ně navazujících vodních soustav na místech, kde dochází k jeho ukládání. Kontaminovaný sediment odstranit a uložit do odkališť. Zhodnotit celkovou situaci radioaktivity v kontaminovaných nádržích ve vztahu k produkci ryb a jejich možné radioaktivní kontaminaci ze sedimentu a vody.
3) věnovat pozornost radioaktivní kontaminaci flóry a fauny ve sledovaném regionu vzniklé v důsledku činnosti závodu MAPE. Těmto závažným souvislostem byla až dosud věnována velmi malá pozornost.
4) zlikvidovat skládku radioaktivního odpadu ze závodu umístěnou v těsné blízkosti zemědělské půdy a uložit příslušný odpad do odkaliště.
5) redukovat prašnost z odkaliště (např. rozčlenění ploch na menší, odolné druhy submerzních rostlin, sinice).
6) kontaminované půdy asanovat vhodným zásahem.
7) soustavně sledovat obsah rizikových prvků na kontaminovaných půdách i po rekultivaci.
8) průběžně kontrolovat vodotěsnosti (resp.účinnost opatření zamezujících průsakům), orientovat se na některé speciální metody hydrogeologie ke zjištění průsakových cest do spodních vod, míst kontaminace z povrchu a plošného rozsahu kontaminace. (v úvahu připadá i využití dálkového průzkumu země)
9) stanovit chemické složení a původ druhotně uložených surovin v odkalištích
10) zpevnit podloží pod odkališti, např. zplyňováním zbytků ložisek lignitu nebo betonové injektáže
11) průběžně sledovat a vyhodnocovat radiační situaci v okolí závodu MAPE a přijímat adekvátní protiopatření k okamžitému odstranění zjištěných závad a nedostatků
12) k exaktnějšímu posouzení radiologických důsledků provozu MAPE na obyvatelstvo jižních Čech je zapotřebí ve studiu tohoto problému pokračovat s cílem získat další informace, na základě nichž lze odhadnout velikost kolektivního efektivního dávkového ekvivalentu."

Ze studie(3) vyplynulo:

Již v prvních fázích průzkumu se potvrdila skutečnost, že radioaktivní kontaminace v okolí závodu MAPE je významná a vyžaduje podrobnou analýzu. Vzhledem k prokázané radioaktivní kontaminaci v okolí závodu MAPE je nutné se ptát, jakou roli hrála hygienická služba při sledování vlivu tohoto provozu na okolí. Tato instituce se podle vyjádření Ústavu hygieny práce VP Kamenná, zabývala zjišťováním vlivu závodu MAPE na okolí prakticky od vzniku závodu. Hlavní hygienik ČSR MUDr. Ticháček s odvoláním na stanovisko Centra hygieny záření IHE, KHS v Č.B. a Ústavu hygieny práce ze dne 29.6.1990 se vyjádřil, že šetření provedené v okolí závodu neprokázalo radioaktivní kontaminaci v okolí MAPE.

Na ředitelství v Příbrami vrdili, že MAPE dodržuje závazné režimy sledování stavu okolí i stanovené normy obsahu škodlivin. Žádné materiály o historii sledování v oblasti MAPE uranový průmysl zpracovatelům studie neposkytl. Dále zástupci ČSUP odmítli potřebu nových měření obsahu radioaktivních látek v okolí úpravny rud MAPE. Ze strany hygienické služby byla od zahájení studie Ústavu krajinné ekologie ČSAV snaha o zastavení průzkumu v okolí MAPE. Podle vyjádření hlavního hygienika ČSR MUDr. Ticháčka vedla studie ÚKE ČSAV k neúčelné spotřebě společenských prostředků. Tato studie nemůže údajně přinést nic nového, neboť vše hygienická služba sleduje.

K otázce skládky vysoce radioaktivního materiálu mimo území závodu MAPE bylo zjištěno, že skládka je v bezprostřední blízkosti zemědělsky obhospodařované půdy s možností přístupu veřejnosti a převyšuje až 23x [3] hodnoty radioaktivního pozadí této oblasti.

Vzhledem k ukončení činnosti JčKNV byly výsledky studie předány MŽP ČR, které by mělo rozhodnout o průběhu dalšího sledování radioaktivní kontaminace v okolí závodu MAPE. Dále bylo konstatováno, že hodnoty ²²⁶Ra zjištěné v horní vrstvě sedimentu rybníka Bezdrev odpovídají hodnotám naměřeným v retenční nádrži, která má sloužit k zachytávání a ukládání kontaminovaného sedimentu. Vzhledem k nevyhovujícímu stavu čerpací stanice odkaliště KI docházelo k vypouštění radioaktivních vod do vodoteče navazující na závod MAPE a k místním kontaminacím přilehlé půdy. Je nezbytné, aby kontrola, dozor a údržba systému zadržení odpadů pokračovala i v budoucnosti, zejména po skončení provozu závodu MAPE z důvodu útlumového programu uranového průmyslu. Vzhledem k dlouhodobým poločasům rozpadu radionuklidů uskladněných v odkalištích (226Ra 1.600 let a zbylý uran stovky miliónů let) a tvorbě radonu z odkališť, je nutné průběžné sledování a zamezení šíření těchto prvků do okolí.
Tolik studie Ústavu krajinné ekologie ČSAV v Českých Budějovicích.[3]

2.5. Bude existovat v budoucnu řešení?

Během ukončení činnosti chemické úpravny uranových rud byla v rámci řešení zaměstnanosti zahájena výstavba čtyř hydrometalurgických programů:
1) výroba síranu železitého
2) výroba železitých pigmentů
3) výroba železitanu manganatého
4) výroba polyvanadičnanu amonného Odpadní vody z těchto chemických výrob byly vypouštěny v množstv max. 50.000 m³/rok do odkaliště KIV sekce R. Vzhledem k špatnému ekonomickému vývoji těchto aktivit, byla ukončena činnost o.z.Chemická úpravna Mydlovary k 31.5.1996.[6]

Díky původní činnosti, tj. zpracování uranových rud, byl prostor závodu MAPE kontaminován.[6] Z hlediska dalšího využívání tohoto areálu je nutná dekontaminace objektů a zařízení, stejně jako je nutno dekontaminovat půdu v areálu MAPE. Splaškové vody z této oblasti by měly být čištěny na dekontaminační stanici.

Největším rizikem pro obyvatelstvo z blízkého okolí jsou otevřená odkaliště. Z těchto odkališť se uvolňují radionuklidy do ovzduší a následně pronikají do flóry, fauny a prostřednictvím potravního řetězce nebo vdechnutím do člověka.

V této souvislosti je velice zarážející, že ochranná pásma v okolí odkališť jsou vymezena v řádu stovek metrů, a přesto může být plocha zemědělsky obhospodařována již 15 metrů od paty hráze. Potom zde existuje přímá cesta kontaminace radionuklidy formou potravního řetězce. Stejně tak pronikají kontaminující látky do podzemních vod, které jsou zásobárnou pitné vody. Nedaleká Třeboňská pánev, která navazuje na pánev Českobudějovickou je velice hodnotným zdrojem pitné vody. Zde může nastat nebezpečí z průniku kontaminantů.

Ve většině studií je konstatováno, že podloží pod odkališti je málo propustné a pohyb kontaminantů je pozorován na dráze 13 m za rok[6]. Ale dále je také uváděno, že není zhotoven řádný hydrogeologický průzkum, nejsou řádně prozkoumána vytěžená ložiska lignitu a při zhotovování průzkumných vrtů se stává, že dojde k narušení těsnících bariér.

Od devadesátých let se plánují a částečně realizují sanační práce, ale jde to velice pomalu. Největší brzdou je nedostatek peněz na odstranění těchto trvalých a nebezpečných zátěží. Ze státního rozpočtu byly požadovány od roku 1991 do r. 1996 dotace ve výši 417.000.000 Kč.[6] Rozhodně není tato hranice konečná.

V současné době pak brání rychlejší sanaci odkališť nedostatek sanačních hmot (popelovin). Proto se uvažuje s návozem i nepopílkových materiálů (odpadů z chem. výroben...) V rámci racionalizace se k 1.1.1999 do o.z. SUL Příbram začlenil bývalý závod o.z.MAPE Mydlovary. Nový ředitel o.z. SUL Příbram ing. Jindřich Šlosar však plánuje další těžbu uranu v Hamru a Dolní Rožínce.[5] Těžko asi půjdou zisky, pokud nějaké budou, na sanaci odkališť v Mydlovarech.

Nepoučeni z minulosti, dále budeme pokračovat v chybných krocích bez ohledu na škody, které při tom pácháme.

Sdružení Jihočeské matky se zúčastňuje všech správních řízení na MAPE Mydlovary zahajovaných referátem životního prostředí Okresního úřadu v Českých Budějovicích od roku 1997. Generální žádost má však sdružení u Okresního úřadu podanou již od září roku 1994. V letech 1994-97 bylo sdružení přizváno k řízením pouze výjimečně. Při těchto řízeních se ukazuje jako největší překážka sanačních a rekultivačních prací nedostatek sanačního materiálu a nedostatek peněz. Tato skutečnost potom může vést k tomu, že odkaliště budou sloužit jako skládky různorodého odpadu, i když zajištěnými skládkami podle zákona nejsou, právě naopak. Tím by samozřejmě došlo k absurdní situaci a místo ke snižování vlivů odkališť vzniklých po zpracování uranové rudy, by docházelo k další devastaci a ohrožení životního prostředí. Sdružení Jihočeské matky funguje v řízeních jako zástupce veřejnosti, mající zájem na řádném izolování nebezpečných odkališť od životního prostředí.

Jedním z hlavních požadavků státní správy je zabezpečit takovou rekultivaci, která bude funkční bez trvalých zásahů člověka a využívání trvalých aktivních udržovacích opatření (to znamená vyloučení stálého čerpání a čištění drenážních vod). Tato představa je pěkná, ale pravděpodobně obtížně zrealizovatelná.

2.6. Jak se pracovalo na MAPE

Práce v chemické úpravně uranové rudy nebyla lehká, o tom vypráví invalidní důchodce pan Tetour. (Zde je uvedena jeho výpověď):

"Pracoval jsem na drtírně, bunkrech, depu, Acidkuru (Pahorek smrti). Žhavý popel se sypal na suché mletí přidávala se kyselina sírová (H₂SO₄) nebo kyselina dusičná (HNO₃) a voda (H₂O), z toho vznikla záměs o teplotě kolem 100°C. Po otevření víka se uvolňovaly agresivní výpary. Jedinou ochranou byl hadrový respirátor. Vykonávat práci po celou směnu s respirátorem nešlo. O dozimetrech neměl nikdo ze zaměstnanců přehled. Celou směnu jsem dýchal radon, po 4 hodinách jsem byl ospalý a teď spím 12 hodin denně. Když jsem pracoval na Acidkuru, šířil se z místního zařízení žlutý plyn. Ten se šířil podle směru větru dále. Nebyla zde žádná ventilace, práce pokračovala i v prašném prostředí. Na MAPE jsem pracoval 11,5 roku. Dnes jsem v invalidním důchodu. Řekli mi, že jsem přechodil žloutenku. Během zaměstnání jsem chodil na zdravotní prohlídky a vše bylo v pořádku. Ke konci jsem již nemohl, a mistr mi řekl, že jsem jak ožralý. Šel jsem marodit. MUDr. Valenta mi dal tetracyklin, po týdnu mne pustil do práce, ale už jsem to nemohl vydržet. Dostal jsem další dávku, nechal jsem se poslat do PB, po 7-8 měsících (přerušováno pobytem doma) mne posudková komise poslala do invalidního důchodu. Bylo mi řečeno, že to není nemoc z povolání. Mám úbytek červených krvinek. 11 let jsem v důchodu a 3 x za rok jsem chodil na krev, nyní chodím 4 x za rok. Bude mi 57 let. V posudku nemám napsán důvod, proč jsem invalidní. Ostatní spolupracovníci jsou již mrtví, kromě Suchého a Hafnera. Vesměs to byli moji vrstevníci a dělali v MAPE kratší dobu. Dne 23.11.1990 jsem nahlédl do spisu a dozvěděl se, že mám nemoc ze záření. O radonu se vědělo, že působí jako uspávadlo, ale jako nemoc z povolání se uznává pouze rakovina plic."

Dále pan Tetour sdělil:

"Když se najížděl Jarošov, pěnila ruda a přetékala do kanálu i s kyselinou. Zpracovávalo se tehdy 4.500 tun denně a dělo se to minimálně ob šichtu. Vápno nebylo každou chvíli a Kříž (hygienik) dával pokyn pro provoz i když nebylo vápno k neutralizaci. Únik se dostal do Nákeřského rybníka a tehdy ryby nebyly k jídlu, byly jako z nafty. Kanál běžel i po oficiálním uzavření (2 roky). Bylo moc vody, tak se to v noci čerpalo kanálem do Vltavy.
Na drtírně se jelo i když vypadla ventilace. Respirátory byly po 10 minutách černé i při normálním provozu. Sundavaly se při nutnosti rychlých pohybů. Dozimetry byly umístěny jen do kuželové drtírny (frakce 4 - 15 cm). Tam se drtilo nasucho. Odsávací potrubí bylo brzy zanesené a odsávalo málo nebo vůbec. Čištění potrubí se provádělo 1 x za rok. Do prachu a do koncentrátu byly vkládány filmové dozimetry . Po vyhodnocení v Příbrami nebylo nikdy nic řečeno.

V MAPE zaměstnávali chlapy do 45 let a ženy až nad 45 let. Hotový koncentrát vždy doprovázeli naši vojáci. Čtyři Rusové pracovali na laboratořích. Jejich pracovní doba byla 6 hodin. Brali vzorky z každého kusu. V roce 1982 přešli na Hamr. Jeden čas se uvažovalo, že by obsah odkališť prošel znovu procesem, protože je tam plno uranu. Do odkališť šly všechny splachy a havárie. V MAPE se také sjížděl obsah z odkaliště u Nejdku a zpracovávala se také německá ruda.
Jedenkrát za rok se konala zdravotní prohlídka, jejíž hlavní náplní bylo počítání leukocytů. Můj kolega Hafner pracoval na mlýnici. Nedostal ani vatu do uší, vozil si ji z domova. Kdo měl větší škody sluchu, šel z práce. Při porušení ventilace se nemohlo dělat, nebylo vůbec vidět. Ventilace je zde odvedena do komína, ale jestli jsou tam filtry, to nevím.
Rusové žádali, aby v koncentrátu bylo 50 % izotopu 234 ("bombový kov"). Pro splnění plánu se jela ruda rychle, aniž se stačila zpracovat. Vše šlo do odkaliště. Hygienici tam nešli, měli by zákaz výjezdu do ciziny."

Tolik výpověď jednoho pracovníka chemické úpravny uranové rudy v Mydlovarech.

2.7. Závěr

Tato část studie není zdaleka vyčerpávajícím přehledem informací o MAPE v Mydlovarech. Jak již bylo v úvodu sděleno, byly informace z oblasti těžby a zpracování uranové rudy pro veřejnost "tabu". Při těžbě i zpracování uranové rudy nebyl sledován vliv této činnosti na životní prostředí, protože se jen plnil plán bez ohledu na výši nákladů. Vzhledem k této situaci je velice těžké zmapovat území a najít optimální řešení k odstranění radioaktivní zátěže. Proto by bylo nutné, aby do budoucna pokračovalo sledování již ukončené lidské činnosti v MAPE, které zůstává jako torzo v krajině v podobě 286 ha odkališť.

Přesto informace, které jsou obsaženy v této části studie, i když nejsou zdaleka vyčerpávající, dávají dobrý základ pro rozhodování a zvažování priorit v oblasti likvidace trvalých zátěží po uranové činnosti v MAPE Mydlovary.

Seznam použité literatury:

[1] Vlivy energetického průmyslu na ŽP obce Mydlovary a možná východiska jejich řešení - D.Stráský (1992)
[2] Radioekologický výzkum v okolí závodu na zpracování uranové rudy MAPE u Českých Budějovic v jižních Čechách - Peter Bossew, Rakouský ekologický institut Vídeň
[3] Ústav krajinné ekologie ČSAV České Budějovice - Studie - Příspěvek k hodnocení radiační situace v okolí CHÚUP, k.p. MAPE Mydlovary (1990)
[4] Radioaktivní odpady - Vladimír Veselý (1971)
[5] Občasník Diamo - leden, únor 1999
[6] materiály ze správních řízení 1997-1999

ZPĚT NA OBSAH